orling.cz - CHRUPAVKA – FYSIOLOGIE A PATOLOGIE CHRUPAVKY

CHRUPAVKA – FYSIOLOGIE A PATOLOGIE CHRUPAVKY

Orling.cz Spined HTML

CHRUPAVKA – FYSIOLOGIE A PATOLOGIE CHRUPAVKYRegistracePřihlášeníVolejte zdarma 800 108 999 v pracovní dny od 08:00 do 15:00POŠTOVNÉ ZDARMA PRO VŠECHNY OBJEDNÁVKYCZENSKRULTHRPLDE0 KčMůj košíkNavigační menuProdukty / E-shopProdukty HUMÁNNÍKLOUBY - intenzivní výživaKLOUBY - včasná výživaKLOUBY - sportKLOUBY A VITAMÍNY - PRO VEGANYDĚTI A MLÁDEŽCENOVĚ ZVÝHODNĚNÉ / doporučené výživové kúryKŮŽECÉVYKOSTINERVYIMUNITAKRVETVORBAProdukty VETERINÁRNÍKONĚPSIKOČKYORLING FORMULE / SPECIÁLNÍ DOPLŇKOVÁ KRMIVA PRO KONĚČlánkyO kloubní výživě GELADRINK, GELACAN a GELAPONYUživání a účinky výživyDoporučené výživové kúryKloubní výživa lidíKloubní výživa koníKloubní výživa psů a kočekO Artróze a lidechKosti a kloubyARTRÓZA - BOLESTI KLOUBŮCvičeníSportovci a jejich kloubyOsteroporózaLymská borreliózaO imunitěO kůžiDuchovní léčbaSlovníček pojmůO Artróze a zvířatechKloubní výživa psů a kočekKloubní výživa koníStáj ORLINGKazuistikyStudie a doporučeníDoporučení společnostíVědecké a klinické studieO násKvalitaprof. Adam a Kolagenprof. MUDr. Milan AdamKolagen a pojivové tkáněLátky doplňující kolagenHistorie kloubní výživysv. Hildegarda z BingenuVideaNovinkyPROČ GELADRINK?VideaPoradnaKontaktHOMEDomůČlánkyO Artróze a lidechKosti a kloubyO kloubní výživě GELADRINK, GELACAN a GELAPONYO Artróze a lidechKosti a kloubyARTRÓZA - BOLESTI KLOUBŮCvičeníSportovci a jejich kloubyOsteroporózaLymská borreliózaO imunitěO kůžiDuchovní léčbaSlovníček pojmůO Artróze a zvířatechStudie a doporučeníprof. Adam a KolagenVideaNovinkyCHRUPAVKA – FYSIOLOGIE A PATOLOGIE CHRUPAVKY03. Prosinec 2015Chrupavka je pojivová tkáň, která se skládá z chondrocytů, kolagenních a elastických vláken a amorfní mezibuněčné hmoty. Chrupavka pokrývá kloubní konce kostí. Její struktura je elastická, čímž umožňuje výrazné snížení tření kontaktních ploch. Jde o strukturu, která se neustále přestavuje, tak tímto mechanismem dochází k reparaci poškozené chrupavky. Pokud zátěž na ni kladená je větší než regenerační schopnosti, nebo sníží-li se schopnost regenerace chrupavky, dochází k převaze poškozování a to se projeví snížením její výšky, někdy až na kost. Kost pod chrupavkou na to reaguje bolestivostí. Drobné částečky chrupavky v kloubu dráždí kloubní výstelku, to se projeví zmnožením tekutiny v kloubu. Nejčastější je přetížení při nadměrné hmotnosti, přetěžování například při běhu po tvrdém povrchu. Projevuje se častěji u starších jedinců, u kterých regenerace chrupavek není již tak rychlá jako u mladých jedinců. Vliv mají i předešlé hnisavé záněty kloubu, zlomenina kostí pod chrupavkou, či ruptury menisků operované i neoperované, kdy meniskus neplní svoji funkci tlumení nárazů a dochází k přetížení části chrupavky na straně poškozeného menisku. Velmi často se vyskytují u lidí s nadváhou, kdy opět regenerace chrupavky je pomalejší než její ničení při nadváze. Svůj význam mají i vrozené deformity kolen. U nohou tvaru „X“ (valgózní), je přetížena zevní strana kolenního kloubu, u tvaru „O“ (varózní) je přetížena část vnitřní.BUŇKY CHRUPAVKYChondroblasty (chondrocyty) jsou základní buňky všech typů chrupavek, které syntetizují a produkují vláknitou i amorfní mezibuněčnou hmotu. (O rozlišení chondrocytů a chondroblastů, platí totéž co o rozlišení fibrocytů a -blastů. Viz předchozí text.)Stavba chondrocytů: Chondrocyty (- blasty) jsou tvarově dost proměnlivé buňky. V povrchových vrstvách chrupavky mají vřetenovitý tvar, v hlubších vrstvách jsou spíše kulovité. V elektronovém mikroskopu je zřejmé, že povrch buněk vybíhá v drobné zoubkovité výběžky, kte­rými jsou buňky zakotveny v gelovité základní hmotě chrupavky.Chondrocyty (-blasty) mají dobře vyvinutý proteosyntetický aparát. Pokusy s radioizotopy síry ukázaly, že mechanismus tvorby kolagenních a elastických vláken i amorfní mezibuněčné hmoty, je obdobný jako u fibroblastů.Látková výměna chrupavek je poměrně intenzivní - zvláště u mladších osob, a svědčí i o relativně dobré obousměrné propustnosti základní hmoty chrupavek pro tekutiny.Vlastní hmota chrupavky je ale bezcévná !MEZIBUNĚČNÁ HMOTA CHRUPAVKYZákladní mezibuněčná hmota chrupavek je z objemového hlediska hlavní součástí chrupavek. Chondrocyty nejsou příliš početné a v chrupavce zaujímají poměrně malý prostor.Stavba mezibuněčné hmoty: Amorfní mezibuněčná hmota je proteoglykanový komplex, který se svými základními vlastnostmi i stavbou příliš neliší od amorfní hmoty vaziva. Kolagenní vlákna chrupavek jsou tenčí než vlákna vaziva, a jsou zcela zalita do amorfní hmoty. Jemná a značně ohebná elastická vlákna jsou typická především pro elastickou chrupavku. Mezibuněčná hmota představuje prostor, ve kterém se nejen realizuje látková výměna chrupavek, ale i prostor, který izoluje chondrocyty od vnitřního prostředí organismu a podmiňuje základní fyziologické a biomechanické vlastnosti chrupavek, např. vazbou vody. (Specifický podíl chrupavek na tvorbě a růstu kostí bude popsán dále.)Chrupavky jsou prakticky bezcévné a nemají inervaci. Jsou ale, s výjímkou kloubních chrupavek, pokryty vazivovým obalem, perichondriem, který obsahuje cévy a nervy. Z cévního řečiště perichondria difundují do nitra chrupavek základní stavební komponenty proteoglykanů i vláken (především aminokyseliny). Perichondriem se tak uskutečňuje látková výměna chrupavek a jejich prostřednictvím aké chrupavka přirůstá. Odtud také obvykle začíná hojení chrupavek.Růst chrupavek probíhá dvěma mechanismy:• apozicí (přirůstáním, přikládáním), a• intersticiální proliferací.Apoziční růst probíhá tak, že fibroblasty perichondria se dělením pomnoží, a na ploše přivrácené do nitra chrupavky se mění (diferencují) v chondroblasty.Chondroblasty začnou produkovat kolagenní a proteoglykanovou mezibuněčnou hmotu chrupavky a "zabudovávají" se do novotvořené chrupavky. Od hlubokých vrstev perichondria tak přirůstají nové vrstvy chrupavky.Intersticiální růst vychází z nitra chrupavky. Je typický pro mladé chrupavky s velkou plasticitou základní hmoty. Podstatou intersticiálního růstu je intenzivní dělení chondroblastů, které obklápí jenom minimum vláken, takže se novotvořené chondroblasty "vejdou" do amorfní základní hmoty. Nové chondroblasty pak zahajují mohutnou produkci základní hmoty.Růst hyalinních chrupavek je řízen a ovlivňován řadou látek. Hormon předního laloku hypofýzy, somatotropin, urychluje pomocí tkáňového somatomedinu aktivitu buněčného dělení, a rychle se množící chondroblasty produkují velké množství mezibuněčné hmoty. Podobný stimulační účinek mají i hormony štítné žlázy, testosteron a vitamíny C a D. Brzdící účinky na dělení buněk chrupavky a tím i na produkci mezibuněčné hmoty, mají estrogeny a kortizon.Biomechanická charakteristika chrupavčité tkáně je obtížná. Z hlediska chemické stavby tvoří chrupavku ze 60 % voda, a ze 40% bílkoviny. Z bílkovin připadá 60 % na kolagen, a 40 % na proteoglykany.Z biomechanického pohledu je chrupavka proto velmi heterogenní směs, která se těžko definuje. Maximální pevnost v tahu dosahuje u chrupavek hodnot, které odpovídají pouze asi 5 % pevnosti kosti. Pružnost chrupavek je závislá na obsahu vody (hydrataci). Nelze ji proto obecněji stanovit, chrupavka se chová jako porézní materál, např. jako houba.Tak jako v houbě, je i v základní hmotě chrupavky vázána voda jen velmi volně. Při zatížení dochází proto v iniciální fázi k poměrně rychlému vytlačení vody ze základní hmoty, a k změně tvaru chrupavky, např. k jejímu oploštění.V následné fázi zatížení se uplatňuje vyšší rigidita vláknité komponenty základní hmoty, a tvar chrupavky se již téměř nemění. Toto "bifázické" chování zatížených chrupavek je velmi významné především pro biomechaniku pohybujícího se kloubu (tření), a pro chování meziobratových destiček. V dalším textu se k této vlastnosti chrupavek ještě vrátíme.HOJENÍ A REGENERACE CHRUPAVEKHojení chrupavek poškozených úrazem nebo degenerativním procesem je pochod podobný apozičnímu růstu, a je tedy velmi závislý na perichondriu. Do defektu v chrupavce vrůstají z perichondrií nebo z přiléhající kosti cévy, a defekt se vyplňuje bohatě vaskularizovaným vazivem. Fibroblasty vaziva se mohou transformovat na chondroblasty, které pak nahrazují poškozenou chrupavku. Z klinického hlediska je hojení většiny chrupavek dospělého člověka problematické. Hojení je vždy pomalé a velmi závislé na věku pacienta. Podmínkou obnovy a náhrady pojivových tkání je totiž přítomnost cév (perichondria), přítomnost krevního oběhu. Tato podmínka je u chrupavek zčásti splněna jen v dětství, jinak jen výjimečně. Z hlediska hojení chrupavek je určitým paradoxem, že se lépe hojí defekty zasahující až do kostěného podkladu chrupavek, např. do kloubních konců kostí. Kost je totiž u těchto typů zranění zdrojem cév, které zahajují reparativní pochody poškozené chrupavky. Spontánní regenerace větších defektů kloubních chrupavek, které na kontaktních plochách nemají perichondria, je u dospělých osob prakticky nulová. (Dále viz kap. Obecná anatomie kloubu.)Nepřítomnost cév má však pro chrupavku i jeden pozitivní důsledek.Chrupavky vykazují velmi nízkou antigenicitu. Tj. nepřítomnost bílkovin krevního oběhu a relativní izolovanost chondrocytů, dovolují využívat chrupavek nejen jako homo-, ale i jako heterotransplantátu.Podle poměrného zastoupení jednotlivých stavebních komponent chrupavky rozlišujeme: kloubní (hyalinní) chrupavku elastickou chrupavku vazivovou chrupavkuKLOUBNÍ (HYALINNÍ) CHRUPAVKAKloubní, hyalinní chrupavka je nejrozšířenějším typem chrupavky v těle. Je tvrdá, hladká a křehká (hyalinní = sklovitá), a ve slabších ploténkách je i průsvitná. Kloubní - hyalinní chrupavka tvoří konce žeber, pokrývá kloubní hlavice, tvoří skelet hrtanu, průdušnice, bronchů a vytváří část podkladu nosu.Hyalinní chrupavka je i základem skeletu plodu, a ještě novorozenec má většinu "kostry" tvořenou sklovitou chrupavkou.Stavba hyalinní chrupavky: Chondrocyty hyalinních chrupavek jsou buňky okrouhlého až vřetenovitého tvaru s krátkými, ostnitými výběžky. Buňky se po dělení nevzdalují a zůstávají ve skupinách, kterým vzhledem ke stejnému původu buněk říkáme izogenetické skupiny. Kolem izogenetických skupin jsou jemná pouzdra tvořená kolagenními vlákny chrupavky a základní hmotou.Chondrocyty hyalinní chrupavky produkují kromě amorfní základní hmoty i velmi jemná kolagenní vlákna. Vlákna se na celkovém objemu mezibuněčné hmoty podílejí asi 50%. Tvoří je kolagen II. typu, formující prostorové sítě, které mají u některých chrupavek určitou architektonickou úpravu, odpovídající zatížení chrupavky. V případě kloubních chrupavek jsou typickým "architektonickým prvkem" chrupavek arkády (oblouky) vzájemně se křížících vláken. Vlákna v hrtanových chrupavkách se naopak kříží pod různými úhly.Mechanismus, kterým chrupavky distribuují kolagenní vlákna do míst zatížení, a jak probíhá prostorová orientace vláken chrupavky, není známo.Hyalinní chrupavka je vzhledem ke své stavbě ideálním biologickým materiálem pro krytí pohyblivých povrchů - kloubních ploch. Anatomii a biomechanice kloubních povrchů bude proto věnována detailní pozornost v další kapitole.ELASTICKÁ CHRUPAVKAElastická chrupavka je ve stěně průdušek, tvoří některé chrupavky hrtanu, je podkladem ušního boltce a části zevního zvukovodu. Čerstvá elastická chrupavka je žlutě zbarvena.Stavba elastické chrupavky: Chondrocyty (-blasty) elastické chrupavky jsou buňky podobné chondrocytům hyalinní chrupavky. Jsou ale v celé vrstvě (tloušťce) chrupavky rovnoměrněji rozptýleny a v hloubce chrupavek netvoří izogenetické skupiny.Elastická vlákna chrupavky nemají pravidelné uspořádání (architekturu) a tvoří husté, plsťovité sítě často doplněné i kolagenními vlákny. Elastická chrupavka může být kombinována s hyalinní chrupavkou.Elastická chrupavka je velmi pružná a ohebná. Její pružnost je především dána strukturou elastinu, v jehož molekule jsou jen ojedinělé příčné vazby. Po deformaci se elastická chrupavka vrací do svého původního tvaru. Pružnost chrupavek ovšem ve vyšším věku velmi výrazně klesá.VAZIVOVÁ CHRUPAVKAVazivová chrupavka je především chrupavkou meziobratlových destiček. Je ale přítomná i ve sponě stydkých kostí, tvoří některé chrupavčité destičky (disky a menisky) uvnitř kloubů, povléká kloubní povrchy čelistního kloubu a plochy spojení klíční a hrudní kosti.Stavba vazivové chrupavky: Chondrocytů je ve vazivové chrupavce málo, převažuje vláknitá složka. Kulaté a ovoidní buňky leží v malých skupinách mezi svazky kolagenních vláken. Amorfní mezi­buněčné hmoty je velmi málo a nestačí zakrýt vazivová vlákna - ta proto ve vzorcích chrupavky dominují.Kolagenní vlákna s velkým průměrem (kolagen I. a II. typu) dodávají vazivové chrupavce velkou mechanickou odolnost v tahu, tlaku i ve zkrutu. Tyto vlastnosti se plně uplatňují především ve stavbě meziobratlových destiček. Vzhledem k významu, který mají tyto chrupavky v kineziologii páteře, bude těmto otáz­kám věnována samostatná část páté kapitoly.Z funkčního hlediska lze vazivové chrupavky rozdělit do dvou sku­pin:meziobratlové destičky a spona stydkých kostí, mají svoji stavbou a fyziologickým uplatněním blíže k vlastnostem hyalinních chrupavek,jiné typy vazivových chrupavek: disky, menisky, okraje kloubních jamek atd., se stavbou i funkcí podobají tuhému vazivu.Tam, kde disky nebo menisky vazivové chrupavky přiléhají ke kloubním pouzdrům, mají z cévních sítí pouzder i různě rozsáhlé krevní zásobeníPOŠKOZENÍ - PATOLOGIE CHRUPAVEKKolenní kloub - GonartrózaPříznaky: Gonartróza se projevuje bolesti na poškozené straně kloubu. U časných stadií, při prvních krocích (rozejití), kdy mluvíme o tzv. startovacích bolestech. Bolesti se mohou stupňovat při chůzi ze schodů. Mohou být přítomny otoky po zátěži. Pacient má často koleno napplněné žlutavou (serózní) tekutinou.Zjištění onemocnění: Poškození chrupavek se projevuje postupně narůstajícími bolestmi kloubů. Úraz nemusí být přítomen, nebo je popisován dlouho před vznikem obtíží. Těžší stadia se mohou prokázat na RTG. Pokud jde o lehčí stadia, jsou prokazatelná při artroskopii, při které se zjistí i rozsah a stadium poškození. Artroskopie může odhalit i případná poškození menisků či jiných struktur a zároveň je ošetřit. Léčba: Gonartróza je onemocnění, u kterého je primární příčinou přetížení kolenních kloubů. Proto i terapie by měla začínat úpravou režimu. Je nutná úprava váhy, případně snížení přetěžování kloubů úpravou režimu (omezení chůze a její nahrazení jízdou na kole), případně odlehčená chůze o berlích. Pokud jde o povrchové defekty, stačí odlehčení několik týdnů. Velký význam má posilování stehenního svalstva oblasti stehna a udržování pohybů v kolenním kloubu rozcvičováním, které stabilizuje kloub a zabrání patologickým pohybům. Svůj vliv na léčbu enartrózy má i elektroléčba. Důležité je i dietní opatření, specifická výživa chrupavek, detoxikace organismu, odkyselení. V těžších stadiích je na místě medikamentózní terapie nesteroidními antirevmatiky k tlumení bolesti a otoku. Další skupinou jsou takzvaná chondroprotektiva, což jsou léky podporující regeneraci chrupavky. Tyto léky se podávají jak intraartikulárně (injekcí do kloubu) nebo v tabletách. Jejich účinek je však indikován jen na přesně určené druhy postižení chrupavek. U těžkých stadií už nemají velký efekt. Dobrý efekt, zejména u lehčích poškození chrupavky má artroskopické vyšetření a ošetření chrupavek. Jeho význam je i v tom, že přesně zhodnotí stav chrupavek a dalších struktur v koleně a na základě všech zjištění dokáže určit další perspektivu terapie. U těžkých poškození chrupavky je možné provést osteotomii v oblasti kolene, pomocí které se například při deformitě kolene do „O“ srovná osa kloubu, nebo se nahradí jen část kolene (hemiartroplastika kloubu). U těžkých stavů je pacient indikován k totální náhradě kolenního kloubu.Chrupavka čéšky (pately)Mechanizmus poškození:1. přímým nárazem na patelu způsobí vyražení chrupavky2. při ochabnutí stehenních svalů (dlouhodobá fixace) se mění postavení pately v "žlábku" stehenní kosti. Tím se mění výživa chrupavky a dochází k jejímu mechanickému poškození. Predispozicí je specifický tvar pately, kdy tato má tendenci k vykloubení /subluxaci či luxaci/ na zevní stranu.Výskyt: - po nárazech a pádech na kolenní kloub- po delší imobilizaci např. v ortéze či sádrové fixaci, dochází k ochabnutí svalů stehenních a hlavně čtyřhlavého svalu stehenního (m. quadriceps femoris), tím se mění postavení čéšky proti kosti stehenní a mění se její výživa a následně i schopnost regenerace.- po jednostranném posilování stehenních svalů- při vědomém či podvědomém šetření jedné dolní končetiny po úrazech kolenního kloubu nebo jiných kloubů dané končetinyPříznaky: - bolestivost pod čéškou při dřepu, jízdě na kole či při delším sezení s ohnutým kolenem (v kině) - úleva při natažení kolenního kloubu- otoky kolenního kloubu po zátěžiZjištění: - bolestivost při tlaku na patelu- artroskopické vyšetření kdy je možné posoudit rozsah a stadium poškození chrupavek- u pokročilých stavů při RTG vyšetřeníTerapie:- řízené posilování stehenních svalů (izometrické, zvedání napnuté dolní končetiny, omezení dřepů, jízdy na kole- dietní opatření, specifická výživa chrupavky (kolagen, glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, antioxidanty)- aplikace léků tlumících bolestivost a otok- elektroléčba, magnetoterapie- u rozsáhlých hlubokých defektů až na kost - operační řešení.Prevence: izometrické cvičení stehenních svalů i ve fixaci, posilovaní a protahování stehenních svalů.VÝŽIVA CHRUPAVKY KOLAGENEMChrupavka a kloubní hlavice jsou zasazeny v kloubním pouzdře, které je upnuto na jejich okraji.Kloubní pouzdro je vystláno synoviální blankou – membránou, která téměř souvisle vystýlá vnitřní povrch kloubu. Membrána nekryje kloubní chrupavky ani disky a menisky - pokud jsou v kloubu přítomny. Synoviální membrána se obvykle upíná na kost v těsné blízkosti kloubních chrupavek a někdy lehce přesahuje i na jejich povrch. Na vazivovou vrstvu kloubního pouzdra buď těsně naléhá nebo je od něho oddělena různě silnou vrstvou řídkého vaziva. U většiny kloubů je synoviální vrstva oddělena od fibrózní vrstvy řídkým posunlivým vazivem s proměnlivým množstvím tukových buněk. Synoviální membránu tedy netvoří na nitrokloubním povrchu pouze souvislá vrstva buněk (synovialocytů), ale i vrstva kolagenních vláken. Synovialocyty tvoří kolagenní vlákna a mezibuněčnou hmotu vazivové vrstvy kloubního pouzdra a produkují hyaluronovou kyselinu. Hlavní funkcí synoviální membrány je produkce synoviální tekutiny, což je čirá, bezbarvá nebo jen mírně nažloutlá viskózní tekutina, která snižuje tření kloubních ploch a zvyšuje přilnavost jednotlivých částí.Synoviální tekutina - „kloubní maz“ je dialyzátem krevní plazmy a produktem buněk tvořících synoviální membránu. K dialýze dochází přes stěnu kapilár, které probíhají těsně pod povrchem synoviální membrány, přes kterou se tekutina dostává do kloubní dutiny. Buňky synoviální membrány (synovialocyty) syntetizují kyselinu hyaluronovou. Složení i množství synoviální tekutiny v kloubu je velmi proměnlivé. U velkých kloubů končetin se množství tekutiny odhaduje na 2 - 4 ml (kolení kloub), a pro její složení je typická přítomnost až několika tisíc buněk v 1 mm3. Jde především o některé typy bílých krvinek a o fagocytující buňky.Transport látek přes synoviální membránu závisí na velikosti jejich molekuly. Malé molekuly (aminokyseliny, peptidy – kolagenní peptidy, krystaloidy) procházejí štěrbinami mezi synovialocyty rychle a snadno v obou směrech. Toho lze využít při podávání léčiv do kloubní dutiny nebo při perorálním podávání kolagenních peptidů.Velké, např. proteinové molekuly jako je nativní kolagen nebo jeho štěpy z trávicího ústrojí přes synoviální membránu procházejí pouze tehdy, jsou- li synovialocyty fagocytovány. Kloubní dutinu mohou pak opouštět mízními cévami, které doprovázejí krevní kapiláry. Tento proces je velmi pomalý a pohlcené zbytky, např. krevního barviva (důsledek krevního výronu), jsou ve fagocytujících buňkách přítomny i po několika měsících. Velké molekuly pro výživu kloubů nelze využít.Kyselina hyaluronová produkovaná synovialocyty, je vázána na bílkoviny synoviální tekutiny, s nimiž vytváří obrovské molekulární komplexy. Samotná kyselina tvoří trojrozměrné prostorové sítě, které svoji hustotou omezují pohyb ostatních látek v roztoku, a vytváří tenký mucosa oddělující třecí povrchy kloubních chrupavek. Tření tak probíhá především přímo v lubrikační vrstvě a kloubní povrchy jsou méně opotřebovány. Patologické procesy (např. záněty), které mění její složení, mění i tribologické vlastnosti synoviální tekutiny. Důsledkem těchto změn je obvykle poškození chrupavek. Za fyziologických podmínek se kloubní plochy po sobě pohybují s třením, které odpovídá tření dvou kousků ledu. Hojení synoviální výstelky má rozhodující význam pro hojení kloubních chrupavek, a tím i pro udržení funkčnosti celého kloubu.Synoviální tekutina má v kloubu tři klíčové funkce: zabezpečuje výživu bezcévných kloubních chrupavek (disků a menisků), zvyšuje a udržuje pružnost chrupavek, a snižuje tření kloubních ploch, čímž snižuje jejich opotřebení. Nedostatek synoviální tekutiny vede k nedostatečné výživě a regeneraci kloubu a zapříčiňuje omezenou funkčnost a odolnost kloubů a následně bolestivá onemocnění, kdy nejrozšířenějším onemocněním kloubů je OSTEOARTRÓZA.Kolagen je strukturální součástí kostí, chrupavek, šlach, vaziva a kůže. Kromě toho jsou kolageny významnou složkou cévních stěn, bazálních membrán, rohovek a některých orgánů těla. Biologický význam kolagenu je tedy velký.Kolagen je nejrozšířenější živočišnou vláknitou bílkovinou. Je nerozpustný ve vodě a díky jemu jsou naše těla strukturovaná, pevná a netečou volně v prostoru. Objevuje se již v embryonálním stádiu, kdy je zodpovědný především za strukturální vývoj buněk. V lidských tkáních bylo nalezeno více než 11 různých typů kolagenů, celkově u živočichů rozeznáváme 27 kolagenních typů.Patologické a degradační formy kolagenu jsou příčinou řady nemocí pojivových tkání, označují se skupinově jako kolagenové choroby. Pro tyto choroby je charakteristické, že postihují orgány, jako např. kosti, klouby, srdce, cévy, svaly a kůži. Kolagen má významnou funkci i v procesu stárnutí organismu, když orgány, jejichž hlavní organickou složkou je kolagen, nemohou plnit normální fyziologickou funkci.U člověka i ostatních živočichů jsou pojivové tkáně s podpůrnou nebo mechanicky odolnou strukturou přizpůsobeny specifické biologické funkci. Rozhodující význam má přitom makromolekulární organizace kolagenové složky. Kolagen přítomný ve šlachách, kůžích a kostech vytváří fibrily poměrně tlusté, které se dále spojují do objemných vláknitých svazků. Naproti tomu chrupavkový kolagen typu II vytváří jemné sítě z tenkých fibril. Tyto různé struktury jsou tvořeny odlišnými, geneticky určenými typy kolagenu, jejichž primární struktura, tj. obsah aminokyselin je téměř shodný, liší se svým zakončením. Jednotlivé typy kolagenu se v pojivových tkáních organismu vyskytují společně v různých směsích pro zajištění integrity a struktury těl živočichů. V rostlinné říši se kolagen, ani jemu podobné molekuly, nevyskytuje vůbec.NEJHOJNĚJI JSOU V LIDSKÉM TĚLE ZASTOUPENY KOLAGENY TYPŮ I – VKolagen typu IKolagen typu I je v lidských tkáních nejrozšířenější, vyskytuje se především v kůži a kostech. Představuje přibližně 90% všech kolagenů v lidském těle. Sestává z jednotlivých kolagenních vláken dlouhých 1-20 µm, které mají strukturu trojité šroubovice. Ta vypadá jako lano stočené ze tří vláken - tří polypeptidických řetězců obsahující ve velké míře aminokyseliny glycin, prolin, hydroxyprolin a hydroxylyzin. Kolagen typu I je převážně přítomen v kostech, šlachách, kůži a zubech.Kolagen typu IINa rozdíl od kolagenu typu I obsahuje tento typ více hydroxylyzinu a postranních řetězců cukrů. Je také složen ze tří polypeptidických řetězců a jeho vlákno je pak 20 nm dlouhé. Ze všech ostatních typů kolagenu je nejhojněji zastoupen v mezibuněčné hmotě chrupavek, kde tvoří přibližně 50 % celkového objemu, resp. 70 % sušiny chrupavek.Kolagen typu IIIDříve byl nazýván také retikulin, zejména proto, že jeho fibrily, spojené ve vlákna tvoří retikulární sítě, ve kterých jsou více či méně pravidelně uspořádány. Retikulární sítě jsou oporou měkkých tkání, proto tento typ kolagenu nalezneme především právě v nich. Příkladem mohou být hladké svalové buňky či nervová vlákna, obsažen je také ve stěnách cév. Svou stavbou je značně podobný kolagenu I, avšak obsahuje více proteoglykanů a glykoproteinů. Se stárnutím organismu tohoto kolagenního typu v tkáních ubývá a je nahrazován kolagenem typu I, proto jej nalezneme především v mladých tkáních.Kolagen typu IVTento minoritní typ kolagenu netvoří ani fibrily, ani vlákna, je typem amorfním. Stejně jako předchozí typy je tvořen helikálními strukturami, k nimž jsou však připojeny také oblasti nehelikální, které jeho strukturu narušují. K jeho izolaci je vhodné použít proteolytického štěpení pepsinem. Je nazýván kolagenem bazálních membrán.Kolageny, vlákna nebo sítě, jsou součástí všech pojivových tkání živých organismů. Kolageny různých typů se ve tkáních vyskytují společně v různých kombinacích a poměrech. Vlivem patologických změn v buňkách jsou pak kolageny různě přeměňovány, resp.jsou syntetizovány jiné než fyziologicky se vyskytující typy kolagenu. Prof. MUDr. Milan Adam, DrSc. jako první na světě popsal změnu chrupavkového kolagenu typu II na typ I a III při patologických změnách v chrupavce. Jako první popsal v roce 1991 vliv kolagenních peptidů na příznaky osteoartrózy (Adam M.,(1991) Therapie der Osteoarthrose. Welche Wirkung haben Gelatinepreparate?, Therapiewoche 41, 2456-2461). Také objasnil distribuci kolagenních peptidů do buněk tkání kloubního systému, jejichž přítomnost v buněčné cytoplazmě prokázal imunohistochemickou detekcí.Na základě výzkumu prof. Adama jsou ve výživě pojivových tkání pohybového aparátu, tj. kostí, chrupavek a kloubů využívány kolagenní peptidy, které jsou vyráběné enzymatickou hydrolýzou kolagenů vyskytujících se v hovězích a vepřových kostech, chrupavkách a kůžích. Tyto kolagenní peptidy, u kterých byl prokázán příznivý vliv na specifickou výživu kostí, chrupavek a kloubů, jsou využívány v doplňcích stravy Geladrink pro lidi, Gelacan pro psy a Gelapony pro koně.NATIVNÍ KOLAGEN versus KOLAGENNÍ PEPTIDYNyní se objevují přípravky s nativním kolagenem typu I a II. Ve studii Dr. Trenthama z roku 1998 bylo využito podávání malých dávek nativního kolagenu typu II u pacientů s juvenilní revmatoidní artritidou (chronickým zánětem jednoho nebo více kloubů), které mělo za následek mírné, statisticky významné zlepšení ve skupině s kolagenem typu II. V dalších studiích opakovaných řadou odborníků byly výsledky méně příznivé. Rozdíl mezi nativním kolagenem a kolagenními peptidy je velký a to jak v makromolekulární struktuře, tak i využitelnosti organismem a bioinformační paměti. NATIVNÍ KOLAGEN je jakoby lano stočené ze tří vláken, které podléhá v trávicím traktu nespecifickému štěpení, jehož výsledkem jsou pokaždé jiné a různě dlouhé řetězce. KOLAGENNÍ PEPTIDY, tj. enzymaticky hydrolyzovaný kolagen, je nativní kolagen specificky štěpený kolagenózou, jehož výsledkem jsou pokaždé stejné řetězce označované jako kolagenní peptidy. Biologická aktivita nativního kolagenu a kolagenních peptidů je rozdílná, což bylo doloženo řadou vědeckých publikací. Oesser a kol. zjistili, že kolagenní peptidy zvyšují syntézu kolagenu typu II chondrocyty o 100 procent, tj. zdvojnásobují ji již po 11 dnech podávání. Vedle zvýšené syntézy kolagenu způsobené kolagenními fragmenty je možno prokázat i zvýšenou syntézu proteoglykanů v buňkách. Tyto výsledky mohou být zajímavé pro vysvětlení účinku kolagenního hydrolyzátu u degenerativních kloubních chorob. Naproti tomu nativní kolagen takový vliv na syntézu kolagenu nevykazuje.Hnědá barva na obrázku detekuje syntézu kolagenu typu II, který tvoří kloubní chrupavky a dodává jim jejich pevnost. Horní polovina ukazuje syntetickou činnost chrupavkových buněk bez stimulace kolagenními peptidy. Dolní polovina ukazuje zvýšenou syntetickou činnost chrupavkových buněk o 100 %po jejich stimulaci kolagenními peptidy. (Oesser et al, 2003, Cell and Tisse Res. No3,Voll:311, Vliv kolagenních peptidů na metabolismus extracelulární hmoty chrupavky (Oesser a kol., Compendium patologie a léčby chorob pojiva, Společnost pro výzkum a využití pojivových tkání, Praha, 2004)Schematické znázornění enzymatického štěpení KOLAGENU na KOLAGENNÍ PEPTIDYrvním předchůdcem Geladrinku byl dle návodu sv. Hildegardy z Bingenu silný vývar z telecích nožiček,který obsahoval kolagenní peptidy.Kilogram telecích nožiček vaříme až čtyři hodiny ve třech litrech vody, pak se nožky vyhodí, vývar přichutíme zeleninou a špaldovou krupicí. Podáváme několikrát týdně. Tímto způsobem sv. Hildegarda (1098 - 1179) před již více než 800 lety léčila osteoartrózu a pohybové obtíže – specifickou výživou pojivových tkání pohybového aparátu.Využití želatiny resp. kolagenních peptidů k výživě pojivových tkání kloubů a pohybového aparátu bylo ve 20. stoletíznovu objeveno.10 g kolagenních peptidů připravených specifickou enzymatickou hydrolýzou kolagenu I a III obsahuje stejné množství hydroxyprolinu jako cca 4,5 kg telecích nožiček. Ani Hildegarda nedoporučovala žvýkání telecích chrupavek, tj. nativního kolagenu typu II, ale varem hydrolyzovaný - rozpustný kolagen v polévce.GELADRINK® byl vyvinut na základě výzkumu revmatologa a spoluzakladatele společnosti Orling prof. MUDr. Milana ADAMA, DrSc., člena Akademie věd v New Yorku, oceněného prestižní cenou UNESCO za celoživotní přínos lékařské vědě.GELADRINK® je zdrojem látek s nutričním a fyziologickým účinkem doplňujícím běžnou stravu a lze jej užívat k moderní a komplexní výživě KOSTÍ A CHRUPAVEK kloubů.Práškový nápojVysoce koncentrovaná forma bez obsahu konzervačních látek a vody umožňuje přijímání vysokých dávek kolagenních peptidů. Po rozpuštění se připraví nápoj s vysokou vstřebatelností a využitelností účinných dávek.V této formě se vyrábějí přípravky: GELADRINK, GELADRINK PLUS, GELADRINK FAST, GELADRINK FORTE, GELADRINK ARTRODIET, GELADRINK FERRITIN, PERPETUUM GELADRINK, CALCIDRINK.BiosolForma s vysokou vstřebatelností a využitelností účinných látek ke komfortnímu užívání a intenzivní aplikaci. V této formě se vyrábějí přípravky: GELADRINK FORTE.Želatinové kapsleŽelatinové kapsle se snadno polykají - podle provedených výzkumů dávají lidé nad 50 let v 71 % přednost želatinovým kapslím před velkými tabletami potravinových doplňků. Želatinové kapsle se rychleji rozpouštějí v žaludku - uvolňují obsažené látky, jejichž využitelnost je pak vyšší než u velkých tablet, které se rozvolňují později v zažívacím traktu resp. ve střevech a někdy vycházejí nevyužity. Náplň želatinových kapslí obsahuje pouze účinné látky - bez pomocných látek potřebných k lisování tablet. V této formě se vyrábějí přípravky: GELADRINK, GELADRINK® PLUS, GELADRINK FAST,GELADRINK FORTE, GELADRINK ARTRODIET, GELADRINK FERRITIN, PERPETUUM GELADRINK.Naše značkyKde nás najdete?ORLING s.r.o.Na Bělisku 1352562 01 Ústí nad OrlicíIČ: 45535868DIČ: CZ45535868Firma zapsána v OR vedeném Krajským soudemv Hradci Králové, spisová značka C1573Kontaktujte násBezplatná linka+420 800 108 999Telefon+420 465 523 414Kontaktní e-mailorling@orling.czUžitečné odkazyDoprava a platbaObchodní podmínkyZpracování osobních údajůZásady používání souborů cookiesNapište námZprávaOdeslatObnovitPoužíváme soubory cookie, abychom mohli naše webové stránky lépe přizpůsobit vašim potřebám.Používáním našich webových stránek souhlasíte s jejich ukládáním na vašem počítači, tabletu, nebo chytrém telefonu.Více informacíROZUMÍM